RADIOAMATÉRSKÝ OBČASNÍK

OK1CJB - Jaroslav Janata - Czech Republic - QTH:Říčany - Loc: JN79hx - EPC:#1217 - SWL: OK1 15512

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
       OK1CJB                    Jaroslav Janata                    Czech Republic                    QTH: Říčany                    Loc: JN79hx                    EPC:  #1217                    OK QRP CLUB No: 533                    SWL:  OK1 15512      

L článek ještě jednou

Tisk
V rámci inovace přišel čas udělat i nový anténní L článek. Nechtěl jsem dělat univerzální, ale šitý na míru mým anténám. První krok bylo tedy změření impedance antén a určení hodnot  součástek. Jako příklad uvedu pásmo 10 MHz.
V horní tabulce na obrazovce miniVNA si můžeme přečíst hodnotu reálného odporu Rs (42,13 Ω ) a imaginární složku vektoru Xs (+j39,42 Ω). Pokud tyto hodnoty zadáme do Smithova diagramu [1] získáme bod DP1 označený čtverečkem.
Připojením paralelního kondenzátoru se dostaneme na červenou kružnici s hodnotou 50 Ω, bod TP2. Připojením sériové indukčnosti posuneme koncový bod na osu reálných odporů do bodu TP3. V tomto bodě je SWR = 1. Program nám automaticky nakreslí schema i s vypočítanými hodnotami. Potřebná indukčnost pro správný převod impedancí na SWR = 1 je přibližně 0,6 µH a kapacita 339 pF. Tak jsem si udělal přehled pro obě používané antény a všechna pásma. Z rozboru vyplynula nejvyšší potřebná kapacita 394 pF, minimální kapacita 32 pF, maximální indukčnost 2,4 µH a nejmenší indukčnost 0,2 µH. 0,2 µH je prakticky parazitní indukčnost propojovacích vodičů. Další důležitá věc byla, že nemusím přepínat otočný kondenzátor. Pro všechny případy stačí jedna poloha, a to na straně antény.
Měl jsem doma pro tento účel připravený vhodný roller s rozsahem 0 až 10 µH a proměnným stoupáním vinutí cívky. Proměnné stoupání je veliká výhoda při nastavování malých indukčností cívky. Jako kapacita posloužil nepájený otočný kondenzátor z anténního dílu RM31 s rozsahem 26 až 288 pF. Potřebnou maximální kapacitu zajistí paralelní keramický kondenzáror 150 pF/3kV připínaný podle potřeby.
Je ale potřeba před zahájením práce starší nebo použité součástky zrepasovat. Poměrně dost práce mi dalo seřízení kladky otočné cívky. Pokud je příliš volná, není zajištěný spolehlivý kontakt, když přítlak přeženeme, nejde s cívkou otáčet.  Musí se seřídit na minimální přítlak, kdy je zajištěn spolehlivý kontakt kladky s cívkou.
Obě hlavní součástky nejsou běžně k dostání a je třeba po nich pátrat na burzách. Pravda ale je, že takovéto věci nekupuji až když je potřebuji ale okamžitě jak je uvidím. I kdyby měly nějaký čas čekat na použití ve skříni. Pokud se nebudou hodit mně, určitě je bude časem potřebovat někdo z mých známých. Základní schema je velice jednoduché:

Skutečné provedení

Protože anténa CP6 mimo pásem 80 a 10 m nepotřebuje přizpůsobení, přibylo relé na vyřazení L článku. Paralelní kondenzátor se připíná také pomocí relé. A když už tam byly dvě relé, přibylo ještě třetí na přepínání antén. Indikace SWR je ve společné skříni s PSKmetrem. Relé jsou umístěné na desce plošných spojů. Deska s rozměry 60 x 93 mm je připájená přímo na koaxiální konektory.

Ovládání je třemi přepínači. Pokud uznáte za vhodné, může být jejich poloha indikovaná diodami LED. (Mě "vánoční stromečky" moc neimponují.) V základním postavení jsou všechna relé v klidové poloze, to znamená:
- vstup je na anténě 2
- článek není vyřazen
- paralelní kondenzátor C2 je rozepnutý
Použitá relé jsou RY12W-K od firmy Takamisawa. Mají stejné rozměry jako například relé Omron G5V-2 a spoustu relé od dalších výrobců. Tam kde to šlo, jsou kontakty relé spojené paralelně. To není ve schematu naznačené. Použitím plošného spoje a relé se podstatně omezily drátové spoje. To myslím přispělo i k nižším parazitním kapacitám a indukčnostem. Také jsem plošný spoj postříbřil v prodávaném roztoku AG-1. Pozor, je to silná žíravina. Má PH = 1!
Na spodním obrázku je zadní panel. Deska je uchycená jenom na koaxiálních konektorech. Abych vyloučil mechanické namáhání lepidla měděné fólie plošného spoje, jsou v otvorech pro konektory rozklepnuté a zapájené duté nýty.
Další kapitola je skříň. Používané skříně Tesla mají bižuterii z bakelitu, který není zrovna příkladem mechanické odolnosti. Proto jsem si skříň upravil podle mých potřeb tak, aby vydržela i provoz v polních podmínkách. To je ale už námět pro jiný článek. Tady jenom pár obrázků.
Deska je připojena k cívce dvěma vodiči, jak je vidět na horním snímku. Na dolním obrázku je ještě třetí vodič kterým je připojený otočný kondenzátor. To jsou všechny VF spoje ve skříni.
Protože se do skříně nevešla otočná cívka u které vyčnívala kladka, přidělal jsem na spodní stranu Al rámeček z U profilu. Tím se světlá výška skříně zvětšila o 10mm a bylo po problémech. Naštěstí měly původní skříně poměrně vysoké nohy a tak výška modulu šla zachovat.
 

hledat v obsahu

Přihlášení